O tom, že Lužice je rjana, sprawna, přećelna, tedy krásná, dobrá a přátelská, jak se zpívá v její hymně, jsme se přesvědčili na exkurzi ve dnech 22.-24.4. v podmínkách spíše připomínajících únor.
Budyšín, který se tyčí na ostrohu nad Šprévou a svými sedmnácti věžemi z dáli vítá poutníky, nás okouzlil svojí prostou krásou a romantickými zákoutími, katolická oblast na západ od města zase tradičním venkovským životem. Je to
lokalita, kde je dodnes Lužická srbština hlavním jazykem. Na Srbském gymnáziu v Budyšíně, které jsme rovněž navštívili, dodnes můžete studovat a maturovat v tomto jazyce.
Naším průvodcem byl prof. Šatava a těžko bychom si mohli přát někoho znalejšího. Lužickým Srbům se věnuje od poloviny 70. let, v letech 1996-2001 v Budyšíně žil a pracoval na Srbském institutu. Slyšet rozhovor v tomto archaickém
jazyce je jako přenést se o staletí do minulosti a celý příběh tohoto etnika a jeho starobylého jazyka v nás vyvolává sympatie a porozumění.
Držíme Lužickým Srbům palce, aby jejich jazyk a kultura odolaly všem tlakům globalizace, abychom se při dalších návštěvách mohli opět pozdravit srdečným Dobry dźen a rozloučit pozdravem Božemje!