Hon na dobrou náladu aneb můj čtenářský deník za únor

Rok 2021. Světem otřásá hrozivá pandemie COVIDU-19, smrtonosného a nepředstavitelně rychle se šířícího viru. Zdravotnictví i ekonomiku všech zemí světa zanechal v prachu. Jediné, co nás může ještě spasit, je vakcína. Jen tak můžeme přežít.

Dříve by nám to znělo jako začátek dalšího podprůměrného sci-fi románu, jemuž osud uložil žít v zapomenutí na zadní poličce v knihkupectví. Dnes bychom to považovali za další z mnoha úvodních článků novin nabádajících nás k očkování.

Dobrá nálada se stala luxusem, který si nemůže dovolit každý, přesto je tak moc potřebná. Proto jsem se vydala na lov optimismu a rozhodla se, že vám o něm ve svém čtenářském deníku poreferuji.

Chtěla jsem si připadat užitečně a útěk do fiktivních světů knih je osvědčená taktika, jak zahnat chmury. Čapkova Bílá nemoc je v maturitním seznamu, proto jsem její přečtení považovala za opravdu záslužnou činnost.

Přísahám, že lepší zrcadlo doby byste nenašli. Abych byla zcela upřímná, bylo to skoro až děsivé. Nemoc z Číny, na kterou umírají pouze staří lidé, pro mladé je neškodná. Ale ať už je to sebepropracovanější dílo a sebevětší obraz doby, nedá se říct, že by mi zrovna přidalo na náladě. A tak jsem hledala dál.

Častokrát jsem slyšela, že mi pomůže, když budu něco dělat. Něco, co bude mít nějaký výsledek. A vzhledem k tomu, že má učebna přetékala úkoly, řekla jsem si, že bych tím mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. Vytáhla jsem všechny sešity i učebnice a dala se do práce.

Abych pravdu řekla, je cosi kouzelně krásného na pohledu do naprosto prázdné učebny. Jenže pak odbila půlnoc, v učebně přibyly další úkoly a kouzla pominula. Jako by všechno, co jsem udělala, bylo úplně zbytečné. Dostala jsem se do nekonečného koloběhu, kdy se celý den nezastavím, nicméně vůbec nic neudělám a jsem z toho naprosto vyčerpaná. A upřímně, každý jeden sluníčkář, kterému tohle celé připadá skvělé, dalo mu to spoustu příležitostí a je pozitivní, i když je pozitivní, mě dokázal neskutečně vytočit.

A tak jsem se vzdala, rozhodla se být naprosto neužitečná a pustila si oblíbený seriál. A věřte tomu nebo ne, náladu mi to opravdu zlepšilo. Pak jsem si přečetla knihu, která sice nebyla v maturitním kánonu, ale věděla jsem, že mě bude opravdu moc bavit. (Přečetla jsem si Smrtku. Pozor, nenechte se zmást názvem, je to opravdu moc milá a čtivá young adultovka. Jen už by konečně mohl vyjít tolik očekávaný třetí díl.) Zbytek týdne jsem se usmívala. Tento výstřel kořist neminul. Měla jsem dobrou náladu.

Takže co si z toho máte vzít? Netrapte se tím, že jste neshodili x kilo nebo že jste se nenaučili mandarínskou čínštinu. Buďte rádi, že jste se naučili, jak dlouho lze vydržet v pyžamu.

Závěrem věru doufám, že další čtenářský deník bude něco jako „Rozbor článku Zpátky do lavic aneb jak se připravit na prezenční výuku“, nicméně jak už vím, v této době musíme být realisté, a tak se připravme i na variantu „Podobnosti aktuálního dění a Bible: Janovo zjevení“ nebo „Dva roky prázdnin“.

Ale hlavu vzhůru!

Přeji vám, abyste nebyli pozitivní, a lovu na dobrou náladu zdar!

Drahuše Gottvaldová